Ladislav Klíma – Vlastní životopis
Napsal Jakub Mikuláš
Strana 1 Strana 2 Strana 3 Strana 4 Strana 5 Strana 6 Strana 7 Strana 8 Strana 9 Strana 10 Strana 11
nymf a halucinačních zámků, válení se nahým tělem na mechu a ve sněhu a strašné boje s Bohem, který si usmyslil žít bdě jako člověk… V Tyrolsku dobyl jsem na celé čáře předběžných nutných vítězství,- též proto, že jsem si tam navykl kouřit. Nebýt toho, nežil bych dnes. Rozhodl jsem se tam hlavní výsledky mého dosavadního myšlení co nejstručněji publikovat – z důvodů hlavně peněžních, proti své zásadě, známé u předsokratovských filosofů, dnes paradoxní: žít jen svému sebezdokonalování a za okolností, ve stáří, sdělit lidstvu jedním jediným spisem výsledek svého života. Přestěhoval jsem se na Smíchov a tam napsal Svět jako vědomí a nic – v dvacátém šestém roce. Jelikož jsem se hned po vyjití knihy roku 4 přestěhoval do Záběhlic u Zbraslavi a po měsíce žádné noviny nečetl a s nikým nemluvil, nevím dodnes, zda na ni aspoň jeden pes zaštěkl. Teprve asi za půl roku věnoval jí pozornost E. Chalupný, což mělo pro mne později ohromné a příznivé následky. Později jsem byl ve Zbraslavi, aspoň večer v hospodách, poprvé trochu společenský,- jaké neuvěřitelné věci dovede s člověkem jeho strážný tropit! Roku 6 na Vinohrady. Tam jsem si pomáhal zuřivým psaním aforismů, abych se nezadusil,- společnost žádná. Peníze chýlily se ke konci. Přijal jsem nabídnutí otcovo, abych přestěhoval se do Modřan (r. 1906). Půl druhého roku psal jsem zuřivě jen beletrie – den co den dva až tři tiskové archy, s nevýslovnou radostí – moje nejvlastnější usnulo některé dny skoro tak, jako spalo do mého patnáctého roku; ale byla to nejpřijemnější doba mého života 1908 na jaře poznal jsem, že se odchyluju – a vrhl jsem se – stydím se teprve teď zcela a plnou parou na systematickou praktickou filosofii. Výsledky ohromné rozkoše, jéště větší než při beletrisování, ale také těžší a palčivější. V zimě roku 1909 zemřel otec – právě když došly poslední pohledávky, které jsem měl u něho. Zdědil jsem po něm jeho baráky. Byly na nich dluhy, ale při prodeji mohl jsem odnést deset až dvanáct tisíc zlatých čistých, kdybych se byl o to aspoň trochu staral. Ale právě tohoto roku a následujícího dostoupil jsem vrcholu svého dosavadního života: našel a parcielně pňsvojil si Deoesenci. Kdo myslí, že v tomto stavu možno věnovat denně jen pět minut praktické prasečině, nemá ponětí, co je vyšší duševní život. Anaxagoras – jenž tohoto stavu nedošel zanedbával naprosto svůj statek. Když mu radili, aby aspoň trochu svého času věnoval praktickému, nechce-Ii přijít na mizinu, řekl: Jak bych to mohl udělat já, jemuž kapka moudrosti je milejší než kádě zlata! – Měl jsem z prodeje asi tři tisíce pět set zlatých. Na podzim 10 prestěhování do Vršovic. Předsevzetí: absolutním ovládnutím intelektu docílit plně Nejvyššího… Dvě léta neslýchaného znásilňování myslecích procedur – mnohé hodiny ležel jsem například zkřehlý na sněhu v křečích. – Cíl tak zdánlivě blízký, jen po něm sáhnout – stál za risiko každé katastrofy. Nedosažen; zato sestoupil jsem tenkrát, hlavně fysicky, nejhloub v dosavadním životě. Zachránil mne alkohol, rum a nezředěný líh; až do dneška zůstal jsem zachráncům věren. Druhá půle dvanáctého a třináctého neviděla mne
Podobné články:
Strana 1 Strana 2 Strana 3 Strana 4 Strana 5 Strana 6 Strana 7 Strana 8 Strana 9 Strana 10 Strana 11
