Ladislav Klíma – Vlastní životopis
Napsal Jakub Mikuláš
Strana 1 Strana 2 Strana 3 Strana 4 Strana 5 Strana 6 Strana 7 Strana 8 Strana 9 Strana 10 Strana 11
V květnu 1921 Böhler odstěhoval se do Německa – často se o něm zmiňuju, proto, že byl, v nejhorší době, zcela z nebe spadlá Vorsehung – a snad můj jediný dosud přítel (můj skvostný a mne trochu chápající otec oproti jemu každým tahem nepřítel. A jeho manželka stejně.) – V létě téhož roku pracoval dr. Dvořák a já na chvalně známém Matějovi. Nepilo se tak intensivně jako s Böhlerem, zato extensivněji – po měsíce denně do rána a déle. (Nejintensivněji chlastal jsem vždycky sám – aby snad některý blboun někdy neřekl, že mne pan X.Y. svedl.). Matěj Poctivý byl dáván 1922-22.2.- asi měsíc poté Traktáty a Diktáty. Matěj Poctivý vynesl mně aspoň něco, Traktáty a Diktáty dosud mimo zálohu Chalupného 1000 K nic. Chlastání dostoupilo, bohům díky, vrcholu. Zimní spánek. Koncem roku 22 -poprvé boj proti tomu – bylo to hrozivé. Smysl roku 23 (nemluvím o intimissimech) boj proti záchranci života alkoholu, který hrozí jej pak zničit. Jde to, třeba stěží. Jinak: vyplněn (tento rok) spolupracemi s Dvořákem (z větší části). A rok 24 až do dneška (2. února) křečovitě heroický boj proti všemu – jakých jsem ostatně v životě poznal už pět až šest. A zevní situace stále tatáž.-
Můj život karakterisuje – ze zevní stránky: neodvislost, žádné „povolání“, možnost žití pro sebe za všech okolností;- vlastně jsem byl vždy poustevníkem… Zři periody – zevně – v mém životě: prvních tak sedmnáct let školské sviňárně nemožno ovšem dnes vůbec uniknout, nemá-Ii člověk otcem Nietzscheho, „povýšeného“ na trůn,- ale mimo školu byl jsem neobyčejně svobodný, díky oboum mým moudrým rodičům, kteří podivuhodně nějak vyciťovali, co mé intimissimum potřebuje; dále: zas tak asi sedmnáct let – doba, kdy mladí muži biflujou a pachtí se po protekci a smrdí v otroctví různých byró – byl jsem „soukromník“ zcela volný k poustevnictví. (Jisté analogon: Schopenhauer; škoda, že jsem zdědil ne třicet tisíc rýnských, ale jen tak jedenáct tisíc zlatých); třetí perioda: trvá dodnes: „soukromnictví“ za absolutního nedostatku peněz – za totální lhostejnosti k nabývání jich, ustavičné „nedbalosti“, ponechávání všeho „osudu“ neboli Providenci (nikdy nikoho o peníze nežádal, kdo mně dříve od sebe neřekl, že jeho kasa je mně vždy otevřena; od žen nic nepřijal, přes četné slibné nabídky a přes mou extrémní tíseň – počínal si namnoze jako milionář, nevěda, zda za čtyři dny všechno nepraskne). A šlo to a jde to – jak, čerti vědí… Byla to řada mých přátel (víceméně), která je hlavní příčinou, a jsou to (po abecedě) hlavně: Bitterman, Böhler, Březina, Dvořák, Fidler, Chalupný, Kříž(dr.), Kodíček, Pavel, Srb, Zlámal – ale – ale – Ovšem, že jsem také sám něco vydělával,-ale předně všechna má fraškovitá škandální „povolání“ nebyla nic.*
* I mé spisovánI. Učinil jsem si v dvacátém roce pravidlem nic nepublikovat – leda až ve stáří jedinou velkou knihu („předsokratovští“ filosofové, – po nich se stalo spisovatelství řemeslem). Ale špatné hmotné poměry nutily k jinému.
Podobné články:
Strana 1 Strana 2 Strana 3 Strana 4 Strana 5 Strana 6 Strana 7 Strana 8 Strana 9 Strana 10 Strana 11
