Ladislav Klíma – Vlastní životopis
Napsal Jakub Mikuláš
Strana 1 Strana 2 Strana 3 Strana 4 Strana 5 Strana 6 Strana 7 Strana 8 Strana 9 Strana 10 Strana 11
a podobných lejnech, jako já jsem trhával zuby své kilo syrového koňského masa… Něco si ošklivit -neznámo. Ukrad jsem jednou kočce zakousnutou myš a sežral ji, jak byla, s chlupy a kostmi – jako bych byl jedl knedlík.- Urazil jsem během 21 hodin v Tyrolsku 98 km a byl bych mohl zbývající (do jednoho dne) tři hodiny bez odpočinku jít… Atd.- Dlouho o tom mluveno – je to povinné díkůvzdání mému tělu, které dělalo vždy divy obětí pro nezdárného ducha. Za poslední rok, při príšerném konsumu alkoholu, nepocítil jsem vůbec tělesné bolesti – až na tlačení bot. Ani rýmu jsem po několik let už neměl. Vojákem jsem, pres sedm odvodů, nebyl, ačkoliv jsem byl jeden z nejzdravějších lidí v Austrii, a má jediná tělesná vada, že jsem pň 175 cm vážil jen 62-65 kg.- Kdo věří, že mens sana in corpore sano, nesmí mne zaradit mezi psychopathologické lidi.
3) Má základní rozumnost zesílena šestnáctiletým nepřetržitým praktikováním filosofie. Naučila mne lépe snášet a jednat účelněji, bez předsudků a afektů a skrupulí; považuju za lhostejné vše, co v praktickém životě dělám, a mám-Ii hypertrofickou sociální hrdost, mám ještě větší sílu přivádět ji k mlčení. Všechno v praxi bezectné.- Moje zuřivě vášnivé praktikování filosofie nebylo marné.- Říkal jsem si sice až do čtyřicátého roku, že jsem zde ztroskotal – nedosáhnuv na dosah ruky ležícího Cíle cílů: věčné, klidné, nezranitelné Radosti a Záře – nedosáhnuv vše, myslil jsem, že jsem nedosáhl nic. Ale třeba ne vše, přece jen mnoho. Mám právo nazývat se filosofem aspoň takové jako Xenokrates, Diogenes, Epiktet – A žiju v nepřirovnatelně horších podmínkách – Když jsem onomu Böhlerovi řekl, že jsem Cíle naprosto nedosáhl, když on mně odpověděl: „Kdo jiný od vzniku lidstva než ty?!“, vysmál jsem se mu. Ale později chápal jsem stále víc, že měl trošku pravdy. Absolutnost (kterou jsem já skrz naskrz) opovrhuje každou relativností. Já vede k sebepodceňování já.- Nejsem nic jiného než ustavičné (často, prečasto i ve snu) práskání bičem mé Absolutní, absolutně komandující a do věčnosti v Sobě se koupající vůle, a zběsilý, „nerozumný“, ale vždy víceméně poslušný rej myšlenek a všech duševních stavů,- můj život největším bláznovstvím, donkichotérií, jaká myslitelna,- proto, že je zároveň maximálně racionelní,- proto ještě žiju, „měsíčan“ spadlý na zem, jehož jediná činnost, ani minutu neustávající, byla důsledné pracování proti podmínkám animálního života.- Není afektu, který by měl dnes dvě procenta moci nade mnou. Jsem od přírody velmi vzteklý,- po léta nepocítil jsem zlost – leda že si zasakruju, nemohu-Ii déle navlíct si obojek na krk; jsem ke všem lidičkám vtělená mírnost a laskavost. Afekt strachu jsem skoro zcela zapomněl,- nanejvýš mne ovane, pomyslím-Ii si, že najdu v hospodě milého človíčka, který má ve zvyku dávat se se mnou do rečí. Ale strach, větší ovšem strach, byl mně i dříve neznám; nepamatuji se, že bych se byl kdy strachem trásl, ba i zbledl -zato vztekem býval jsem jsem bledý příliš často. Při mých nočních procházkách pustinami nikdy mne nenapadlo vůbec si všimnout, šel-Ii někdo proti mně nebo za mnou,- šel jsem pravidelně mimo, a teprve
Podobné články:
Strana 1 Strana 2 Strana 3 Strana 4 Strana 5 Strana 6 Strana 7 Strana 8 Strana 9 Strana 10 Strana 11
