O hloupé generaci

Jedná se o upravenou verzi mého článku, který původně vyšel na __Centrálním mozku lidstva – O hloupé generaci_._

Častěji, než obvykle, se začalo hovořit o hloupých generacích.
Častěji se porovnávají procentuální výsledky žáků.
Častěji slyšíme o sestupné tendenci.

Možná je to, v našich podmínkách, způsobeno generálkou státní maturity, jejíž výsledky (jakkoliv dezinterpretované) nedávno proběhly mediálními kanály. Hovoří se, ač neprokázaně, o selhání školního systému, učitelů nebo rodičů. V USA se za vinu také dává přílišné používání IM, Facebooku a podobných zlodějů času. V poslední době se i zde často dočteme o selhávajícím systému - viz. Waiting for Superman (2010).

Proč začal školní systém kolabovat? Mají na tom vinu staří učitelé, staré osnovy, staré školy nebo hloupost mladé generace? Mladí lidé méně čtou (globálně), více času promrhají na chatech, mají menší úctu k establishmentu. Skutečně, výsledky se v dlouhodobém měřítku zhoršují - máme na to čísla viz. McKinsey & Co, “Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení.

Proč? Byly snad předchozí generace lepší? Byl edukační systém na lepší úrovni? Jsou vážně ti mladí (hovořme o __generaci Z_)_ hloupí? Jsou hloupí, protože tráví moc času na internetu? Je internet zlý?Podívejme se, v jakých spojitostech je hodnotíme.

Dnešní postmodernistický svět je příliš složitý

Toto je fakt. Axiom. Postmodernistická společnost a globální kapitalismus nás zahlcují informacemi, podobně jako to v knize Konec civilizace předpovídal Aldous Huxley.

Velký bratr zpívá a tančí a nám zbylo jen se dívat
- PALAHNIUK, Chuck. Ukolébavka

Žijeme v době, kdy díky digitalizaci a hypertextu nemáme o informace nikdy nouzi. Žijeme na informační vlně. Na hraně.

Informace vznikají neustálým vědeckým, filosofickým a sociálním pokrokem v mnoha oblastech, kde již dávno není možné pojmout všechny nové poznatky ve více oborech. Postmodernistická věda již svět neosvětluje, ale štěpí jej na jednotlivé obory. Nemůžete zároveň znát poslední pokrok vědění jak v estetice, tak v kvantové fyzice. Doba, kdy se Pythagoras mohl zaobírat filosofií, matematikou i musikologií, je pryč.
Nebo jsou generovány na základě konzumní a mediální kultury.

Například omílaný Facebooku:

_Average user creates 90 pieces of content each month
- _Facebook statistiky

Pokud máte 100 přátel ((přičemž průměrný počet je 130)) - náhle jste na informační dálnici s 300 objekty ((nejsou zde myšleny pouze statusy, ale i fotografie apod.)) denně. Informace jsou všude. Ve školách učíme primárně matematiku, jazyky a vědy. Základy. Vědní obory, při své komplexnosti zasahují i do oborů, se kterými na první pohled nesouvisí. Pavučina toho, co byste měli vědět, narůstá. Dnešní svět je zkrátka příliš komplexní. Komplikovaný. Dokud si sami nevyvinete vlastní posuzovací aparát, podle kterého přikládáte některým věcem a aktivitám větší váhu než jiným - jste ztraceni.

Staré časy

Ano, tato fáze zde byla od zavedení jednotného edukačního systému. Mladým lidem byly předávány/nabízeny základní znalosti z různých oborů, ze kterých si poté měli vybrat, dle svých vloh a zájmů, jakým směrem se bude jejich život ubírat. Jenže náš svět, převážně kvůli digitalizaci a všem možnostem, jaké poskytuje, se topí v informacích. Informační přetížení. Naše civilizace se ztrácí pod exabajty nových materiálů ročně - jen v roce 2002 to bylo něco mezi 3 a 5 milióny terabajtů ((viz. studie How Much Information? z roku 2003)). Díky hypertextu se smývají hranice jednotlivých informací - pokud si přečtete článek o Gravitaci, porozuměli jste gravitaci? Neměli byste si přečíst něco o Síle? O obecné teorii relativity? Hypertext staví vše do souvislostí, které nemají hranice. Znáte 5 kliknutí k Ježíšovi?

Pro orientaci ve světě neomezené informace bez kontextuálních hranic potřebujete tyto hranice postavit. Udělat si filtr. Nastavit priority. Jenže tyto změny, přišly příliš rychle. Navýšení objemu **okamžitě dostupných **informací a hypertext v praxi - to celé se odehrálo za života jedné generace. Generace, která v oné době již měla vybudované jisté návyky.

Mozek nové - nativně digitální - generace, neměl čas změnit princip svého chápání světa. Neměl možnost, se to naučit. Stále používá staré vzorce na nový digitální svět. Civilizace se vyvíjí mnohem rychleji, než na to dokáže naše fyziologická struktura reagovat. A v tomto entropickém světě si musí mladí lidé vybudovat nové metody řešení problémů a filtrování dat. Z reality se stává jakási sekundární realita; svět, který nechápou, protože na něj nejsou v žádném případě připraveni.

Eskapismus do světa postaveného na logických základech, s jasně danými pravidly a možnostmi, je přirozenější stádium bytí, protože takový svět mozek stále očekává. World of Warcraft i jiné_ (méně populární)_ sekundární světy staví na **mytologii **- mytologii, kterou náš mozek ještě nedávno (několik tisíc let) považoval za Realitu. Původně sekundární/virtuální světy, které měly sloužit jako nadstavba reality, slouží nyní jako náhražka staré-reality.

J R R Tolkien

Fantasy is escapist, and that is its glory. If a soldier is imprisioned by the enemy, don’t we consider it his duty to escape?
- J. R. R. Tolkien

Například Tolkien nikdy nechápal eskapismus, jako něco negativního – naopak, spatřoval v něm možnost nalezení nových společenských proudů, které mohou řešit problémy reálného světa, či přinejmenším vnést do světa nový pohled.

Avšak problémem dnešních eskapistů může být to, že neodcházejí do sekundárních světů dělat to, co jim nedovoluje reálný svět, ale hledat něco, co v dnešním světě nemohou najít – pevný řád a pravidla.

Filtrace, dekompozice a další

Růst obsahu už nejde zastavit. Bude ho stále více. Nápady na zpoplatnění emailu (aby uživatelé posílali méně zpráv) _apod. jsou hloupost. I komplikované databázové struktury přestávají stačit – často se také setkáte s názorem, že problémem není kvantum informací, ale naše nedostatečnost s nimi efektivně pracovat. Otázkou zůstává, jak v něm naučit orientovat mladé lidi, pokud ani u _dospělých do dnes nepadnul jediný konsenzus, ohledně práce s tolika informacemi.

Celá situace mi připomíná jeden vtip:

Pračlověk čte synovo vysvědčení: “To, že máš trojku z lovu, chápu, jsi ještě malý. Ale že jsi propadl z dějepisu, který má jen dvě strany, to je hanba!”

Nechci v žádném případě říkat, že by to minulé generace měly jednodušší, ale množství _(dnes dostupného) _obsahu je ohromné.

Jednou metodou jsou samozřejmě systémy jako GTD – ale ty řeší pouze vaše úkolové záležitosti. Co tedy použít pro filtraci absolutního obsahu?

Na jednu stranu, GTD apod. systémy nemůžeme úplně zahazovat – říkají nám, abychom se soustředili jen na důležité úkoly – určitým řešením je tedy dekomponovat edukační systém – omezit učení informací a místo toho učit jak s informacemi kriticky nakládat. Jenže dodnes nemáme téměř žádnou spolehlivou metodiku kritického hodnocení současného světa, tudíž bychom neměli v podstatě co vyučovat.

Co je důležité?

Přirozený filtračně-hodnotový systém vzniká příliš dlouhou dobu. Je to jako házet mladé lidi do ledové vody a doufat, že se naučí plavat, aniž bychom jim předem řekli jak, protože to sami moc dobře vlastně ani nevíme.

Pokud už bychom však přistoupili k učení kritického myšlení ve základních/středních školách, musíme se velmi obezřetně vyhnout tomu, říkat co je dobré a co ne. Učit mladé lidi o dobré a špatné popkultuře je velmi nebezpečná myšlenka.

Popisovat možnosti vyučování těchto hodnotících systémů je mimo možnosti tohoto článku.

Přizpůsobte se mi

Další možností vyrovnání se s kvantem obsahu je škálování. Jednoduše servírujeme uživateli jen tolik obsahu, o kolik má zájem. Za použití

umělé inteligence - díky tomu, že dnešní zpravodajské servery používají většinou podobný styl i strukturu zpráv – ty jsou přejímány od tiskových agentur a následně předělány do pyramidy (nejdůležitější informace nahoře, méně důležité dole, aby mohlo dojít k případnému zkrácení posledních odstavců editorem, aniž by se ztratila nějaké důležitá zpráva) jsou možnosti nasazení umělé inteligence značně zjednodušené. Umělá inteligence by mohla sumarizovat celé kauzy a vkládat je do kontextů (časoprostorových, individuálních_ (i kdyby pouhým hyperlinkovým provázáním na osobu ve zprávě)_ apod.)
či kolektivní inteligence – zde by bylo praktické nasazení komplikovanější, protože se může často jednat o citlivá témata (zkuste si namátkou přečíst diskuzi na jakémkoliv českém zpravodajském serveru)

by bylo možné dělat výtahy z aktuálních zpráv. Následně je uživateli servírována pouze osa událostí, či rovnou celé analýzy – to vše podle osobních preferencích.

Možností je spousta. Tento uváděný systém není nejlepším řešením, má vcelku hodně problémů, ale používám ho pouze jako naznačení praktických přístupů k informačnímu přetížení.

RTFM

Co se stane s generací, které spadnul celý internet, ve své nekonečnosti, do rukou? Co s ním budou dělat bez manuálu?

Těžko očekávat, že dojde k nějaké radikální změně. Jak se píše v druhém bodu článku A radical pessimist’s guide to the next 10 years – Budoucnost bude méně futuristická.
Ale možná Generace Z bude přece jen chytřejší než ty před ní.