Atos zakázal svým zaměstnancům používat emaily. Má to být odpověď na informační přetížení.

Co si o takovémto řešení myslet? Je to přínosné? Je to dostatečné? Těžko říct, počkáme si na nějaká data. Určitě je to velmi razantní krok. Otázkou také je, jestli email ((který sice používáme více - ruku v ruce se sociálními médii)) způsobuje informační přetížení? Trochu pochybuji. Je vůbec správné řešení odstřihnout ((je vůbec dobré přímo odstřihnout?)) pouze jeden kanál? Mám pocit, že západ neví co si počít. Jen informační krizi zbržďuje, ale řešení nemá.

Víte o tom, že Čína zakázala zmínky o cestování časem v televizi? Vzpomněl jsem si na Gesamtkunstwerk Stalin ((Přečíst, pokud vás zajímá propojení moci a umění. Taky obsahuje trochu jiný pohled na období od revoluce. Pokud přelouskáte název, lépe zjistíte o čem je.)). Čínská vláda cenzuruje co se ji zlíbí. Na cenzuru čísla 64 nejde co říct. Čína kontroluje, kterou verzi minulosti budou občané vnímat ((to se na západě děje také, výukou dějepisu. Čína však dosáhla i do kyberprostoru - na západě stále nepokoření hranice)).

Zajímavý je fakt, že je zakázáno smýšlení o cestování časem - bavíme se o ovlivňování myšlení jinak, než propagandou. Je to zákaz přemýšlení o tom jaké by věci mohly být. Zákaz se totiž týká hlavně cestování v čase, které mění minulost, aby (relativní) současnost byla jiná. Myslím, že Čína (trochu nevědomky) znovu-objevila alternativní způsob, jak se vyrovnat s informačním přetížením - kontrola reality pro občany.

Čína zakázala alternativní realitu, protože Čína míří výše. Do nové reality. Ovlivňují současný a tvoří nový svět - třeba tam, kde západ zklamal - u nakládání s informacemi. Alternativní cestou neni filtrování. Je to odstřižení. Západ vytváří elitářský klub geeků, kteří ví jak obejít filtrační bubliny - změnou prohlížeče, IP adresy, vyhledávacích návyků.

Naproti tomu Čína si chce mocí vynutit státně organizovanou a sdílenou halucinaci.

Halucinaci, za jejímiž hranicemi nemají schopní co pohledávat.

Great Firewall of China je jedním z přímých nástrojů státní moci, jak může ovlivnit jaké informace doputují k občanům. Než vás napadnou argumenty o svobodě slova apod. přemýšlejte o tom v kontextu The Filter Bubble. Najednou to není umělá inteligence (nastavená člověkem), která rozhoduje o tom, jaké informace/weby vás uspokojí. Je to člověk, který na základě státního zájmu rozhoduje o kvalitě informací ((zmínky o cestování  čase jsou v Číně zakázány také kvůli ‘hloupým zápletkám a zpátečnickým ideologiím’ )), které vám přísluší - a to všem občanům. A právě společné informace jsou tak důležité - nejsem uzavřeni v jednotlivých informačních bublinách, ale jsme v jedné společné státní bublině. Čína si tvoří svou malou digitální vesnici.

Čína se dokázala s informačním přetížením vyrovnat lépe, než doposud kterákoliv západní velmoc

To z Čínského způsobu nečiní nic vhodného pro následování (alespoň ne pro západně smýšlející lidi. Přece jen jsme zvyklí na jiné věci). Ale je to legitimní(= funkční) způsob, jak uchránit občany informačnímu přetížení. Stát buduje svůj projekt minulosti, současnosti a budoucnosti skrze média.