Stalo se to, nevím jak a nevím ani kdy, ale jednou na mne má přítelkyně vytáhla slovo “žórské”. Sobecky jsem se jí vysmál, že takovéto slovo přece neexistuje. Ona se však ustavičně a urputně bránila, zeptal jsem se tedy strýčka Googla.

[caption id=”attachment_355” align=”aligncenter” width=”495” caption=”Google zarytě mlčel”][/caption]

Ona si však nedala říct a za žórským slovem si stála. Naprosto jsem jí vytřel zrak, když jsem se několika hodných vyhledávačů optal na různé tvary jako žórský, žórská atd. Nějakého výsledku jsem dosáhl pouze s krátkým ‘O’ ale nikam dál pátrání nevedlo.

Považoval jsem celou kauzu za uzavřenou a přítelkyni potupenou.

Vyhrál jsem sice bitvu, ale válku jsem měl prohrát. Terka si za několik dnů si vzpomněla, kde ono slovo zahlédla. Ano skutečně, existovalo. Nebyl to jen nejsoucný výplod její fantazie, ale hmatatelné slovo. Každý den projížděla kolem jednoho poutače.

[caption id=”attachment_357” align=”aligncenter” width=”570” caption=”Inkriminované místo výskytu slova Žorské nalezeno”][/caption]

Jako správný reportér jsem se vydal na místo a pořídil první existující fotografii tohoto památného místa.
*drumroll*
[caption id=”attachment_358” align=”aligncenter” width=”570” caption=”Uzeniny Žorské”][/caption]

Po dalším zkoumání zjišťuji, že slovo Žorské je odvozeno z názvu polského města Żory.

Myslím že morální poučení, které bychom si měli všichni vzít z této rozprávky je jasné. Google nemusí vědět skutečně vše, přestože se tak tváří, a na internetu nemusí být vše.