Tento blog je opuštěn a přežívá pouze záloha. Většina informací zde je nejspíše zastaralých.

Dlouhou dobu jsem přemýšlel, jak vás přesvědčit, že /b/ je umělecká komunita. Naštěstí to už někdo stihnul: What Relational Aesthetics Can Learn From 4Chan.

You do not talk about /b/

4chan sleduju asi od začátku roku 2009. Kromě toho, že to bylo jedno z nejvtipnějších míst na internetu, byla tam ona zvláštní elitářská nálada uzavřeného systému - memy, beroucí se odnikud, nepochopitelné mimo okruh zainteresovaných. Nelze dále rozlišit mezi autorem a divákem (kritikem).

Nebavíme se už pouze o zahození konceptu bílé krychle a přechodu k fluxu. Anonymní sémionauté si poradili se vším - Photoshopem budovali z japonské/masové/jakékoliv kultury svou vlastní. Nástrojem, který absolutně zničil hranici mezi virtuálním a reálným na masové úrovni, si stvořili novodobou strukturu bez struktury. Proměnlivá. Absolutně závislá na divácích, kteří si předávají kulturní materiál. To vše nefyzicky, se sdílenou pseudoidentitou skrytou za proxy - Anonymous.

4chan place where friends meet

4chan byl Černý čtverec na počátku digitálního věku. Raidy a operace byly happeningy - nádherně nekontrolované a zmatené.  4chan předvedl slabost současného konceptu hypertextu - bez uchovávání historie je přenos _memů, _ve významu kulturní jednotky, závislý na uživatelské participaci. Centrálním a společným úložištěm a lá Wikipedia (v případě memů snad KnowYourMeme) nelze zachytit okamžik. O ten v případě /b/ šlo - jednotlivé fragmenty ve formě zachycených screenshotů nemohou fungovat - jakou vypovídací hodnotu snad mají fotky z happeningů?

4chan smash face on keyboard post results

#

Troll thread

Uživatelé byli vycvičení v rozpoznávání trollů - připraveni kriticky posuzovat vlastní výtvory. Kontrolní mechanismus vzniklý ze samotné umělecké tvorby - viz. forced meme. Nebyl to pouhý hive mind, ale ukázka toho, jak budou muset přežívat další generace - budou těžit z ad hoc kulturního potenciálu. Budou muset vyžít z vlastního chápání dějin i současnosti. O to těžší pro ně bude rozhodovat o budoucnosti.

Podstatnou pravdou je, že historie /b/ částečně opisuje historii umění ((nebijte mě!)) v postmoderně ((ať už je to cokoliv)). Narazili na nudící se davy střední digitální třídy. Na opurtunisty. Zkrátka na kýč.

meme kitsch

Nemohli konkurovat kýči - musí se rozhodnout jít cestou, která pro masy nebude zajímavá - naprostá primitivnost memů, jejich nesdíletelnost a další obranné prvky. Lze vůbec bránit kulturní informaci před šířením? Je to opak všeho, co nám mají přinést sociální média. Na jedné straně sociální kýč - na druhé pseudohumanističtí hacktivisté, kteří nehackují.

Milhouse is not a meme

/b/ nám dalo pohled do budoucnosti morálního relativismu jako od Nietzscheho, sémionautů a kulturního dědictví přenášeného dobrovolníky. O ukázce přenosu kýče a balastu ani nemluvě.